Začalo to vlastně už v květnu, kdy jsem se dozvěděla, že mi byl schválen grant z programu Comenius a budu tak moct vyrazit na měsíční stáž do Francie. Následovalo zařizování, shánění ubytování, letenek, pojištění apod. Nakonec se všechno stihlo a 2. července s lehkou nervozitou nasedám do letadla směr Paříž.

17:20 – přílet na Charles de Gaulle Paris (nebýt turbulencí nad Německem a bolesti v uších, byl to docela příjemný let), první nemilé překvapení – rozlomený zámek na kufru, naštěstí uvnitř nic nechybí, becherovka byla dobře ukryta v ručníku.

3. července – využívám první neděle v měsíci k návštěvě několika muzeí zdarma, bohužel nejsem sama. Nejvíc mne zaujalo středověké Musée de Cluny na místě římských lázní, s tapiseriemi a gotickými sochami.

4. července – zahájení kurzu na Institut de langue et de culture francaises v samém srdci Latinské čtvrti, nikdo nikam nespěchá, takže rozvrhy budou až zítra a pro dnešek se jen představujeme. V mé skupince je sedm profesorů z nich tři Američani, dvě Libanonky, jedna Indka a já. Různorodé složení slibuje spoustu zajímavých podnětů.

6. července – studium se už rozběhlo, a tak mám v rámci 18 hodin týdně: didaktiku psaného a mluveného projevu, fonetiku, reálie a také náslechy. Polední pauza od 12-14h je francouzsky velkorysá, a proto vyrážím na průzkum menzy kousek od Lucemburske zahrady. Nutno říct, že za tři eura si člověk může vybrat velmi slušné tříchodové menu (předkrm, hlavní chod a zákusek). Musím přiznat, že mé gurmánské buňky si během pobytu zamilovaly francouzské dezerty zejména čokoládový koláč a macarons.

10. července – je neděle a vyrážím na oběd k přátelům, odpoledne pak na procházku po vyhledávaném předměstí Neuilly a moderní čtvrtě La Défense, která působí o víkendu poněkud vylidněně. Dozvídám se, jaké mají pařížané starosti s bydlením, a musím konstatovat, že ceny realit jsou tu opravdu astronomické, vždyť i studentský pronájem malého pokoje se šplhá klidně k částce 600 euro za měsíc.

14. července – francouzský státní svátek připomínající dobytí Bastilly a začátek francouzské revoluce. Ráno se zahajuje tradiční vojenskou přehlídkou na Champs-Elysee s nezbytným přeletem stíhaček za účasti prezidenta, odpoledne pokračuje představením vojenské techniky a jednotlivých jednotek pro veřejnost. Zájemci si tak mohou zblízka prohlédnout tanky, vrtulníky a obrněné transportéry. Co je pro našince zajímavé je fakt, že Francouzi jsou na svou armádu hrdí a její příslušníci se těší velké úctě občanů. Večer pokračují oslavy obřím koncertem proti rasismu a den zakončuje tradiční ohňostroj pod Eiffelovkou.

23. července – přeháňky a na červenec netypicky chladné počasí mě provází i na výletě vlakem do Versailles. Odpoledne se naštěstí počasí umoudří a můžu obdivovat rozkvetlé zahrady zámku.

24. července – mířím na Montmartre k bazilice Sacre-Coeur a odpoledne spěchám na Champs-Elysee na závěr poslední etapy Tour de France. Cyklistika je tu opravdu národním sportem a Tour představuje pro Francouze největší cyklistický svátek. Skoro celý červenec zahajují průběžné výsledky všechny televizní zprávy a závěrečná etapa je doslova davovým šílenstvím. Letos vítězí Cadel Evans a fanoušci už se těší na příští ročník.

29. července – kurz končí, jak jinak než velkým banketem pro všech 600 studentů letního kurzu.

31. července – využívám posledních dní v Paříži k návštěvě Musée Rodin, blešího trhu a Invalidovny.

2. srpna – s kufry plnými knih a materiálů, se spoustou fotek, ale hlavně zážitků nasedám do letadla a mířím zpět za rodinou do rodného Brna a vím, že se mi bude po Paříži brzo stýskat.

Monika Křížová