Pravidelná výuka dvouhodinového předmětu Výchovy ke zdraví byla ve čtvrtek 19.2.2015 pro třídu I.A ozvláštněna, jak pan Roman Povala sám řekl, besedou nesoucí název Drogy. Už sám titul je částečně zavádějící, skoro každý si pod pojmem drogy představí její různé materiální podoby, avšak tato přednáška se spíše zabývala tím, co tato věc provede s jejím uživatelem.

Nedozvěděli jsme se, co ten pověstný bílý prášek obsahuje, ani to, co přesně si lidé pomocí tlustých jehel bolestně píchají do žil, někdy dokonce do svalů. Celou dobu jsme nebyli zatěžováni žádnými fakty či čísly, které by samy o sobě měly nahánět strach. Jsem si jistá, že tyto informace jsme všichni předpokládali. Pochybnosti k tomu, abychom lehce propadli drogám, v nás vyvolalo naprosto něco jiného. Příběhy lidí, kterým se to stalo. Celá beseda příběhem začala a na závěr jím i skončila.

Dozvěděli jsme se o muži, kterému dodávala naději jediná, prostá věta, když ale ztratil i tu a ocitl se se svými problémy sám, neměl už proč pro sebe tu naději hledat do budoucna. Ale to bych potom nemohla tuto besedu nazvat originální, kdyby se to zastavilo jen u těchto příběhů. Jim jsme se nikdy nesmáli, přesto pan Povala dokázal mezi rozdílnými úhly pohledu na celou situaci proplouvat tak obratně, že by ve chvíli nikdo nenarušil hrobové ticho a za pár sekund se nepřestal smát. Někdy se jeho povídání ubralo i psychologickými cestami, jak jsme ale díky němu pochopili, většina lidí si vezme drogu dobrovolně. Pro to, aby to udělal, musí existovat důvod, ve kterém nenese droga prvotní vinu.

Terezie Poláčková, I.A