„Jak to asi vypadá v jaderné elektrárně?“ Tuto otázku si asi moc z nás neklade, ale když se naskytne příležitost to zjistit, neváháme. Třídy I. A a 1. X tuto příležitost dostaly a ihned se vypravily na cestu.

Je 12. května 2015 a právě nasedáme do autobusu, směr Přečerpávací vodní elektrárna Dalešice. Všichni se moc těšíme. Když dorazíme na místo určení, naskytne se nám pohled na velkou sypanou hráz, která zde stojí již přes 40 let. To, jakým způsobem byla hráz stavěna a mnoho dalších zajímavostí nám vysvětlila pracovnice právě z této elektrárny.  

Po příchodu do budovy elektrárny jsme se přesunuli do sálu, kde nám by promítnut krátký film o tom, jak celá elektrárna funguje. Tak jsme zhlédli model elektrárny, kdy byla vidět všechna zákoutí. Dále jsme se přesunuli přímo do srdce elektrárny. K turbínám a generátorům. Ty má PVE Dalešice rovnou čtyři. Nasadili jsme ochranné přilby a mohli jsme vstoupit. Takový hluk, jaký byl u turbín, jsem si nedovedla ani představit. Bylo to ovšem velmi zajímavé, jelikož se turbína točila neuvěřitelnou rychlostí. Z toho hluku jsme se přesunuli zpět do autobusu, který nás převezl do Jaderné elektrárny Dukovany. Tam nám opět promítli filmy. První byl opět o tom, jak elektrárna funguje a druhý byl o tom, co je to tzv. blackout. V informační centru nám paní průvodkyně vysvětlila všechny modely, které zde měli. Nejvíc nás asi zaujal model reaktoru nebo celé jaderné elektrárny. Po tomto zajímavém, ovšem namáhavém dni jsem ráda, že jsem mohla načerpat sil cestou domů. Za obě třídy bych ráda poděkovala paní profesorce Pindryčové a Pospíšilové, že nám dali odpověď na otázku „Jak to asi vypadá v jaderné elektrárně?“.